PŘEPRACOVÁNÍ

Některé země s rozsáhlejším jaderným programem se rozhodly pro přepracování vyhořelého paliva. V provozu jsou komerční přepracovací závody např. v La Hague a v Marcoule ve Francii či v Sellafieldu ve Velké Británii. Kapacita těchto závodů představuje asi jen 25 % vyhořelého paliva ze současných jaderných elektráren, staví se však další závody, např. v Japonsku. Francouzi vypočítali, že recyklace 10 -11 tun plutonia z vyhořelých palivových článků za rok se rovná 11 milionům tun ropného ekvivalentu. Zákazník, který si nechá vyhořelé palivo přepracovat, dostane zpět materiál na nové palivo, ale musí si vzít také vysokoaktivní zbytky, které po přepracování zůstanou, a postarat se o ně.
Přírodní uran obsahuje 0,7 % štěpitelného izotopu ²³⁵U, zatímco téměř veškerý zbytek představuje izotop ²³⁸U. Tento izotop se v reaktoru částečně přeměňuje na plutonium ²³⁹Pu, které je také štěpitelné. V palivových článcích pro nejběžněji používané tlakovodní reaktory může být část ²³⁵U nahrazena plutoniem. Je tedy možné vyhořelé palivo, které obsahuje plutonium, přepracovat a vyrobit z něj nové palivo. Jedna tuna přepracovaného jaderného paliva uspoří dvě tuny přírodního uranu.
Přepracování představuje poměrně složitý a velmi nákladný chemický proces. Jeho princip je znám již od čtyřicátých let a stále se zdokonaluje. Z palivových kazet se odstraní ochranný zirkoniový obal a palivové články se naštípají na kratší kusy. Vše se děje dálkově řízenými manipulátory a roboty. Vyhořelé palivo se rozpouští v kyselině dusičné a z roztoku se chemicky oddělují jednotlivé složky. Plutonium se opět použije jako palivo pro rychlé nebo lehkovodní i těžkovodní reaktory.

Pohled na přepracovatelský závod v La Hague.

Uran se uskladní, nebo použije pro výrobu nového paliva. Zbytky kovového pokrytí palivových článků se zpracují jako středně aktivní odpad. Štěpné produkty se oddělí a vitrifikují (zesklovatí). Z jedné tuny vyhořelého paliva tak vznikne pouze 115 litrů vysokoaktivního odpadu převedeného do formy skla.
Přepracování si dovolují jen ekonomicky velmi silné země. Takto získané palivo je vždy dražší, než přírodní uran. Nepřicházíme však o důležitou energetickou surovinu. Důraz se klade spíše na likvidaci vyhořelého paliva jako odpadu.